Nemocní, nemohoucí, staří, zranění, vyčerpaní, lidé žijící s psychiatrickými diagnózami, demencí, jinakostí intelektu, senzorickými, motorickými a jinými znevýhodněními a omezeními, ve zkratce lidé s postižením, byli a jsou součástí každé společnosti. Přesto se jejich zkušenost jen zřídka stává zdrojem vědění o společnostech, ve kterých žili, a pro humanitní a sociální vědy jsou stále spíše tématem okrajovým, tématem „vědy s přívlastkem“. Disability history – na rozdíl například od historie lékařství a léčitelství — se od svého ustavení v posledních desetiletích soustředí právě na onu ztělesněnou jinakost jako zdroj poznání. Jinakost, existenci „mimo řád“, využívá jako analytickou kategorii, která nasvěcuje ideologické rámování, morální ekonomii, mechanismy exkluze a inkluze a dynamiku společenských nerovností, a zároveň zvýrazňuje odlišnosti mezi společnostmi v různých historických obdobích. Jak poznamenal historik Paul Longmore, „postižení podobně jako gender nebo etnicita patří do standardní analytické výbavy historických věd.“
Přednáška nastiňuje hlavní směry vývoje disability history a zároveň prostřednictvím konkrétních příkladů výzkumu moderních dějin ilustruje, jak je možné s kategorií „postižení“ analyticky pracovat a uvažovat o konstruování moderních (kolektivních) identit, genderových norem a morální ekonomie v moderní (konkrétněji v postsocialistické) společnosti.
Přednášku naleznete ZDE